Řecko, oficiálně Řecká republika (ang. Hellenic Republic, řecky Ελλάδα [eˈlaða] nebo Ελλάς [eˈlas]), je stát ležící v jižní Evropě – na jihu Balkánského poloostrova. Rozkládá se jak na evropské pevnině, tak na četných ostrovech v Egejském, Krétském, Thráckém, Středozemním a Jónském moři. Jeho sousedy na pevnině jsou Albánie, Makedonie, Bulharsko a Turecko. Hlavním městem jsou Athény. Úředním jazykem je řečtina.

Názvy Řecka
Názvy řeckého národa a jeho země ve většině jazyků včetně češtiny vycházejí z některého z následujících tří zdrojů. První a nejčastější varianta, k níž patří české Řecko a např. také anglické Greece, francouzské Grèce i německé Griechenland, pochází z latinského výrazu Graeci, který byl podle Aristotela starověkým názvem Řeků. Druhá varianta, která se vyskytuje např. v tádžičtině a uzbečtině, vychází z názvu území Iónie (řecky Iónía). Třetí podobou, kterou používají i sami Řekové, je Héllas podle mýtické Heleny. Gruzínsky se Řekům říká Berdzeni podle gruzínského slova „brdzeni“, což znamená „moudrý“.

Dějiny
Řecké dějiny jsou důležitou součástí evropských a světových dějin. Začínají ještě před příchodem starověkých Řeků na území, které se postupně stalo sídelním územím Řeků a které zabíralo také značnou část dnešního Turecka. V období před řeckým osídlením zde žili Pelasgové (kontinentální Řecko) a Minóané (Kréta a některé ostrovy). Někdy ve 4.–3. tisíciletí před Kristem do Řecka pronikly první řecké kmeny – Achajci, kteří vytvořili mykénskou kulturu. Později se v Řecku usadily další řecké kmeny, Dórové, Ionové, Aiolové, Epiróti a Makedonci, které se promíchaly s původním obyvatelstvem, a tak se vytvořil starověký řecký národ. V klasickém starořeckém (antickém) období vytvořili Řekové velkou kulturu. Poté následovaly postupně římská vláda nad tehdejším řeckým územím, byzantské období, osmanská nadvláda, období bojů za nezávislost a vznik moderního Řecka.

Pravěk a antika
Pobřeží Řecka u Egejského moře bylo místem vzestupu první civilizace v Evropě (jmenovitě Minóané a Mykéňané), poté následovala Temná doba až do roku 800 př. n. l., kdy začala nová éra řeckých městských států (např. Sparta nebo Athény), které získávaly kolonie po celém Středozemí. Po éře impéria Alexandra Velikého přišlo období, kdy se řecká kultura stala základem helénské civilizace.

Nadvláda Římanů a středověk
Postupně Řecko vojensky sláblo natolik, že se muselo po čase podřídit Římu – stalo se tak v roce 168 př. n. l., přesto v mnoha směrech si řecká kultura spíše podmanila život Římanů. Řecko se stalo provincií Římského impéria, ale řecká kultura stále dominovala východnímu Středomoří. Když se říše rozdělila na Východořímskou, známou později jako Byzanc, a Západořímskou, východní část říše se soustředila okolo Konstantinopole a zůstala v jádru řecká, zahrnujíc samotné Řecko a také řeckou Malou Asii. Od 4. do 15. století Byzantská říše přežila jedenáct století útoků ze severu, západu a východu, až byla Konstantinopol 29. května 1453 dobyta a ocitla se pod nadvládou Osmanské říše. Přitom padl poslední císař z dynastie Palaiologů, Konstantin XI. Zbytek Řecka byl během 15.–16. století postupně podmaňován Osmany.

Nadvláda Osmanů (Turků)
Zatímco Osmané dokončovali dobytí pevninské části Řecka, odehrávaly se dvě migrace Řeků. První stěhování zahrnovalo odchod řecké inteligence do Západní Evropy ze strachu před Turky, a přispělo k nástupu renesanční epochy. Při druhém stěhování Řekové opouštěli pláně Peloponéského poloostrova a usazovali se v horách. Osmané nebyli schopní vytvořit stálou vojenskou a administrativní přítomnost v těchto horských oblastech. Výsledkem bylo, že některé řecké horské klany na poloostrově, stejně jako na některých ostrovech, si do značné míry udržely statut nezávislosti. Od konce 16. století až do 17. století se Řekové stěhovali zpět na planiny a do měst, která se tak postupně začala rozšiřovat.ystém milletu (turecký termín označující právní ochranu náboženské menšiny) přispěl k etnické soudržnosti mezi ortodoxními Řeky tím, že izoloval různé lidi uvnitř Osmanské říše s jiným vyznáním. Ortodoxní církev, náboženská instituce se silným národním charakterem, pomohla Řekům ze všech území poloostrova (tj. hor, planin a ostrovů) zachovat jejich etnické, kulturní a jazykové dědictví po léta osmanské nadvlády (a to přesto, že tehdy se této církvi ještě neříkalo řecká; ta byla založena až po osvobození). Řekové, kteří zůstali na planinách během osmanské okupace, byli buď křesťané vypořádávající se s břemenem cizí nadvlády nebo do značné míry krypto-křesťané (řečtí muslimové, kteří byli tajnými vyznavači ortodoxní víry), aby se vyhnuli vysokému zdanění. Řekové, kteří konvertovali k islámu a nebyli krypto-křesťany, se stali v očích ortodoxních Řeků Turky. Nebyli zde žádní řečtí muslimové ani křesťanští Turci. Výsledkem bylo, že vyznání hrálo neodlučitelnou roli ve utváření moderních řeckých a dalších post-osmanských národních identit.

Vznik současného řeckého státu
Řecké království získalo nezávislost na Osmanské říši v roce 1821 velmoci uznaly nezávislost Řecka až v roce 1829 (Turecko uznalo nezávislost až v květnu 1832). Během druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století Řecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem. V první světové válce Řecko hodně získalo, hlavně sever – dnešní Makedonské provincie. Zato ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii, anatolští Řekové byli přesídleni na západ, stejně jako Turci žijící v Řecku byli vystěhováni do později vzniklé Turecké republiky. V letech 1941–44 bylo Řecko obsazeno Německem, k osvobození došlo za pomoci spojeneckých armád, hlavně Velké Británie. Po porážce komunisty organizovaného povstání v roce 1949 se Řecko orientovalo na západní demokracie a v roce 1952 se stalo členem NATO (ovšem společně s dosud nepřátelským Tureckem), o dva roky později jedním ze zakládajících členů Evropské organizace pro jaderný výzkum. V letech 1967–1974 bylo Řecko vojenskou diktaturou (viz Řečtí plukovníci), ve které bylo mnoho politických svobod omezeno, a řecký král byl donucen opustit zemi. Demokratické volby v roce 1974 spolu s referendem ukončily období vojenské diktatury a zrušily monarchii. Řecko se na základě výsledků referenda stalo parlamentní demokracií. V roce 1981 se Řecko stalo členem evropských společenství.
Řecko je parlamentní republika, v jejímž čele stojí prezident, který je volen parlamentem na pětileté období. Zákonodárnou moc má parlament. Demokracie vznikla právě v Aténách, založil ji Kleisthenés, v novověkém Řecku musela být po osvobození zpod turecké nadvlády ale nově nastolena. Přesto však patří Řecko mezi jedny z prvních evropských novodobých demokratických států. Demokracie zde vznikla podle francouzského vzoru v roce 1830, po porážce Turků. Definitivně prosadit ji se podařilo až počátkem 20. stol., jelikož do té doby zde docházelo ke státním převratům i politickým vraždám. První hlavou státu byl vzdělaný politik původem z ostrova Korfu, Joannis Kapodistrias, který byl zavražděn opozicí. Moderní demokracie byla definitivně ustavena v roce 1974, kdy padla vojenská diktatura Jeorjiosa Papadopulos. Byla založena pravicová strana Nea Dimokratia (Nová demokracie), kterou založil Konstantínos Karamanlís (starší) a která se jako první chopila moci. Proti ní vytvořil politik Andreas Papandreu socialistickou stranu PASOK (Panellinio sosialistiko kinima-Panhelénské socialistické hnutí). Tyto dvě strany patří dodnes k nejsilnějším politickým stranám, přestože zaznamenaly větší pokles poté co byly odhaleny podvody se statistikami strany PASOK před vstupem do měnové unie v roce 2001. Od března 2015 je prezidentem Prokopis Pavlopulos.
Parlament (vůli) se skládá z 300 poslanců (Vuleftes) a jedné komory. Poslanci jsou voleni lidem každé čtyři roky, případně předčasnými volbami dříve. Nejvyšším soudem v zemi je tzv. Areopagus (řecky Arios Pagos, tedy Areův vrch).

Geografie
Země se skládá z rozsáhlé pevninské části na jižním konci Balkánu, Peloponéského poloostrova (spojeného s pevninou prostřednictvím Korintské šíje) a početných ostrovů (okolo 3000) včetně Kréty, Rhodu, Euboie nebo Dodekanésu či Kykladů v Egejském moři a také z ostrovů v Jónském moři.
Kontinentální státní hranice Řecka jsou dlouhé 1180,71 km. Na severu hraničí s Albánií (246,70 km), Makedonií (256,31 km) a Bulharskem (474,70 km) a na východě s Tureckem (203,00 km). Mezi Řeckem a Tureckem leží Egejské moře, ze západu Řecko omývá Jónské moře a z jihu Libyjské moře. Celková délka pobřeží je 15 021 km. Okolo 80% země je tvořeno horami nebo kopci, což Řecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy. Horská pásma na území Řecka se souhrnně označují Helenidy. Západní Řecko zahrnuje jezera a mokřady. Centrální horstvo Pindos má nejvyšší bod o výšce 2636 metrů nad mořem. Horské pásmo pokračuje prostřednictvím Peloponésu, ostrovů Kythera a Antikythera a končí na ostrově Kréta. (Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor, které kdysi byly prodloužením pevniny). Střední a západní část Řecka zahrnuje vysoké strmé vrcholy přerušované mnoha kaňony a ostatními krasovými útvary včetně roklin Meteora a Vikos. Pohoří Olymp s horou Mytikas o výšce 2919 metrů nad mořem je nejvyšším bodem Řecka. Stejně tak je severní Řecko tvořeno dalším pohořím – Rodopy, nacházejícími se ve východní Makedonii a Thrákii. Toto území je pokryto rozsáhlými a hustými lesy jako například známá Dadia.

Krajina
Planiny se nacházejí hlavně ve východní Thesálii, Střední Makedonii a Thrákii. Řecké klima je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské, horské a mírné. První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta. Zimní teploty vzácně dosahují extrémů, přestože příležitostně může sněžit i v Aténách, na Kykladech nebo Krétě. Horské se nachází hlavně v západním Řecku (Epirus, Střední Řecko, Thesálie, Západní Makedonie stejně jako ve středních částech Peloponésu jako je Achaia, Arkádie a části Lakónie, která s Alpami přímo sousedí). Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii, dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini, Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty. Stojí za zmínku, že Atény jsou umístěny na přechodovém území mezi přímořským a horským klimatem – v jižních čtvrtích je tedy klima přímořské, zatímco v severních čtvrtích panuje to horské.

Fauna a flóra
Okolo 50% řeckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací, která se rozpíná od horských jehličnanů až k přímořskému typu vegetace. Řecké lesy jsou domovem posledním hnědým medvědům a rysům ve východní Evropě stejně jako dalším druhům, jakými jsou mimo jiné například vlci, srnci, divoké kozy, lišky a divoká prasata. V moři kolem Řecka žijí tuleni, mořské želvy, žraloci, delfíni i krakatice.

Jazyk
úředním jazykem v Řecku je novořečtina Dimotiki (lidový jazyk), kterým již dlouho hovořila většina obyvatel Řecka. Dimotiki se vyvinul ze starořečtiny, konkrétně z jazyka koiné (společná řeč), který byl vytvořen v 3. stol. př. Kr. na základě jónské attičtiny jako univerzální jazyk všech Řeků. Kromě standardní novořečtiny dimotiki existují i jiné novořecké jazyky, jimiž hovoří určité skupiny Řeků. Jsou to jazyky pontská řečtina (asi 2 miliony uživatelů), tsakonština (vychází ze starověké dórštiny) a kapadócká řečtina. Nejrozšířenějším menšinovým řeckým jazykem je pontská řečtina, kterou mluví pontští Řekové. Kapadóčtina a cakonština jsou spíše na ústupu.

V Řecku se mluví také albánskou arvanitštinou, kterou používají Arvanité (asi 200 000 uživatelů), románskou arumunštinou, kterou mluví řečtí Arumuni (asi 100 000 uživatelů) a řeckou slovanštinou, kterou hovoří řečtí Slované (asi 60 000 uživatelů). Muslimská turecká menšina mluví turecky.

Imigrace
Řecko prošlo po silné reemigrační vlně změnou z vystěhovalecké země v zemi imigrační. Na jedné straně pracoval do roku 1973 v zahraničí asi milion Řeků /od počátku sedmdesátých let 20. století se polovina z nich vrátila domů/. Na druhé straně žilo v Řecku počátkem devadesátých let 20. století asi 603 000 migrantů ze zahraničí, z toho 340 000 s řádným povolením, dále asi 260 000 "ilegálních migrantů" a pouze 3000 utečenců. Mezi legálními imigranty převažovali řečtí "navrátilci", především Řekové ze severního Černomoří. Mezi "ilegály" byli na prvním místě Albánci, za nimi s velkým odstupem Poláci. Potom následovaly země "třetího světa" v čele s Egyptem a Filipínami.
Právní status přistěhovalce byl během 90. let 20. století velmi nejasný a to spolu s velkým počtem ilegálních přistěhovalců vedlo od roku 1997 k uskutečnění 3 legalizačních programů nařízených řeckým státem (čtvrtý proběhl v roce 2005).
V 90. letech imigrovalo do Řecka několik prominentních řeckých sportovců jako etničtí přistěhovalci z Albánie a Gruzie, včetně legendárních vzpěračů Pyrrose Dimase a Kakhiho Kakhiashviliho.

Náboženství
Ještě před nadvládou Osmanů bylo Řecko součástí Byzantské říše. Státní, stejně jako náboženské centrum říše, bylo Konstantinem I. přesunuto do Konstantinopole (dnešní Istanbul). Od Konstantinových časů se ortodoxní křesťanská víra úspěšně rozvíjela a rozšiřovala do východní Evropy. Dokonce i pod nadvládou Turků a po opakovaných pokusech jezuitů a poté protestantů o převrácení na svou víru, ortodoxní křesťanství přežívalo a vzkvétalo.
Úloha ortodoxní církve v oblasti udržování řecké etnické a kulturní identity během 400 let Osmanské nadvlády posílila pouto mezi náboženstvím a vládou. Většina Řeků i mnoho z těch, kteří nebyli stoupenci křesťanství, uctívají a respektují ortodoxní křesťanskou víru, chodí do kostela a slaví hlavní svátky, a jsou citově spjati s ortodoxním křesťanstvím jako se svou národní vírou.
Řecká ústava odráží tento vztah tím, že zaručuje absolutní svobodu vyznání, zatímco definuje “převládající náboženství” Řecka jako východní ortodoxní církev Ježíšovu. V praxi jsou ortodoxní církev a světský stav vzájemně blízce spjati. Jejich společný souhlas je potřebný pro stavbu kostelů a církev také zablokovala v Aténách stavbu míst uctívání jiných církví. Kněží přijímají plat od státu. Prezident republiky přísahá na Bibli svatou a ortodoxnímu křesťanství je dáváno přednostní místo v náboženských předmětech v prvotním vzdělávání. Církvi také bylo umožněno udržet si své rozsáhlé portfolio finančního majetku vyňatého z daňové a rozpočtové evidence.
V lednu 2005 vyšla najevo série korupčních skandálů zahrnující vysoce postavené představitele církve, která vedla k mnoha požadavkům, i ze strany nevěřících Řeků, na dokončení oddělení církve a státu a větší kontrolu církevního majetku.
Většina Řeků (95–98 %) je alespoň formálními členy východní ortodoxní církve, ačkoliv zachovávání náboženských tradic v posledních letech klesá. Řečtí muslimové tvoří okolo 1,3 % populace a žijí převážně v Thrákii. Rovněž zde žijí příslušníci římskokatolické církve, hlavně ve městě Patra, v souostroví Kyklad na ostrovech Syros, Paros a Naxos, protestanti a Židé, hlavně v Soluni (která bylo kdysi důležitým židovským městem až do holokaustu). Určité skupiny v Řecku se také snažily oživit staré řecké náboženství.
Malá část Řecka, poloostrov Athos (někdy se též uvádí jen hora Athos), je považována řeckou ústavou za autonomní republiku, ačkoliv zahraniční vztahy přesto zůstávají výsadou řeckého státu. Duchovně je Athos pod patriarchátem Konstantinopole, a proto je ve spojení se všemi kláštery na hoře Athos a s ortodoxní církví zastoupenou v mnoha zemích. Jeden klášter se nedávno odloučil a vytvořil zcela nezávislé schisma na Svaté hoře – Klášter Esphygmenou. Esphygmenou se skládá ze 117 mnichů, kteří oponují hlavě církve a už ji více neuznávají. Věří tomu, že jsou posledními zbylými opravdovými křesťany na světě, a že ortodoxní se stali zkaženými, protože vedou s ostatními vírami dialog. Také mají výhrady vůči patriarchovi Athenagorasovi, který v 60. letech 20. století zvyšoval nevoli k římsko-katolické církvi.

O velvyslanectví
Adresa: Georgiou Seferi 6, 154 52 Palaio Psychiko-Athens; Tel: +30-210-67 13 755, +30-210-67 25 332; Fax: +30-210-67 10 675
Adresa: Georgiou Seferi 6, 154 52 Palaio Psychiko-Athens
Tel: 0030-210-67 13 755, 210-67 25 332
Fax: 0030-210-67 10 675
E-mail: athens@embassy.mzv.cz, commerce_athens@mzv.cz

Úřední hodiny pro veřejnost
Konzulární oddělení (podání žádosti o matriční doklady, cestovní pasy, legalizace, atd.):
Úterý až pátek od 9:00 do 12:00 hod, pondělí - zavřeno.

Provozní hodiny velvyslanectví (kromě konzulárního oddělení)
Pondělí až pátek od 8:30 do 17:00 hod
Setkání se zástupci velvyslanectví pouze na základě předchozí telefonické dohody....mimo pracovní dobu lze zavolat na nouzovou linku

Upozornění: oproti ČR je v Řecku časový posun +1 hodina!

Budova velvyslanectví ČR v Řecku
velvyslanectví ČR v Řecku se nachází na pozemku v rezidenční čtvrti města Athén a je ve vlastnictví ČR. Budova úřadu ze 70. let minulého století byla během let 1998 až 1999 zrekonstruována.
Architektonické řešení vychází z původní koncepce objektů realizovaných v sedmdesátých letech autorů prof. arch. Cubra, Hrubého a Pokorného ve stylu typickém pro léta normalizace. Záměrem autorů rekonstrukce, především akad. arch Ing. J. Vrany, bylo co největší zachování původní koncepce i architektonického detailu ve vzájemné symbióze s nově provedenou nástavbou poloválcového tvaru na objektu rezidence a úpravou kompozice vstupní fasády úřadu, která byla zvýrazněna ocelovo-skleněnou markýzou.

ŘECKÁ KUCHYNĚ
Kuchyně národů žijících u Středozemního moře jsou obecně velmi oblíbené a populární, někdo v nich dokonce hledá recept na dlouhověkost. Na tomto místě uvádíme nejen svá oblíbená jídla, ale i naše postřehy spojené s řeckou kuchyní. Některé pokrmy se pro nás staly součástí obvyklého jídelníčku, na jiné se zase těšíme jen do Řecka. Podělíte-li se s námi o své řecké pochoutky nebo jejich úpravu v českých poměrech, obohatíme náš seznámek i o Vaše příspěvky.
Baklava
Sladký moučník orientálního původu. Skládá se z těsta podobného listovému, naplněného směsí s ořechy, vše pořádně utopeno v medu. Tuto specialitu jsem se doma nikdy nepokoušela vyrábět i proto, že netradiční sladká tečka prostě k dovolené patří.
Dolmades
Vinné listy plněné směsí z rýže, podávají se jako teplý nebo studený předkrm. Vypadají jako malé zelené cihličky, jako obvykle zalité olejem. Jedí se s bílým pečivem.
Frapé
Objednávání této kávy v tuzemsku trošku komplikuje skutečnost, že se používá slovo eiskafé, které se dá přeložit do češtiny jako ledová káva (tedy s ledem) nebo káva se zmrzlinou, což není žádné frapé… Pravé frapé ale uděláte jen z pravého nescafé (to není reklama ale fakt). V trošce vody našleháte kávu do pěny, může v ní být i cukr podle chuti. Přidáte led a dolijete studenou vodou - já osobně někdy dolévám jen mlékem (s touto variantou jsem se v Řecku také setkala), smetanu si můžete samozřejmě přidat i do hotového frapé s vodou.
Chobotnice
neboli oktopus je fotogenická potvora s osmi chapadly plnými přísavek. V moři se vznáší na svých "nohách" a jakmile se přiblíží ke břehu, stává se kořistí lovců. Ti ji usmrtí a zuřivě s ní tlučou o kameny, prý aby ji zbavili nečistot a její maso změklo. Pak ji buď suší na slunci a rovnou bez další úpravy nakrájejí a jedí, grilují (maso je často tuhé) nebo se nakládá nakyselo. My jsme si oblibili druhou možnost a kupujeme plechovky ve vlastní šťávě nebo s příchutěmi. Pokud si dáte chobotnicový salát, pravděpodobně to bude právě chobotnice nakyselo s olejem, nakádanou cibulkou a paprikou.
Choriatiki salata
V našich končinách se mu říká bulharským označením šopský. Zásadně se do něj nedává nakládaná zelenina a ve většině řeckých taveren si jej kořeníte až na stole. Je to přírodní směs čerstvé zeleniny - rajčat, paprik, okurky a cibule, doplněná olivami a ovčím sýrem Feta (u nás je podobný balkánský sýr, který ovšem není ovčí). Koření se podle chuti solí, olejem, octem nebo citronem a případně bylinkami (např. oregano). Tento salát se jí jako předkrm, příloha nebo v létě i jako samostatné jídlo s bílým chlebem.
Kalamary
Jsou sépie, osobně se však obávám, že i u nás oblíbené sépiové kroužky pocházejí v Řecku od stejného supermarketového řetězce, takže za zajímavější považuji "kalamárová chapadla", která aspoň jinak vypadají. Většinou se podávají smažené v těstíčku, narazili jsme také na nakládané - podobně jako chobotnice bývají součástí salátů s názvem "plody moře".
Kuluraki
Mezi mnoha druhy řeckého pečiva mají tyto kulaté preclíky se sezamem nezastupitelné místo. Jsou křupavé, nebývají moc osolené a kromě pekáren se s nimi setkáváme na ulicích i na plážích, kde je prodavači nosí navlečené na tyči.
Opilé pomeranče
Tento nejjednodušší dezert je i součástí slavnostních banketů. Pochází z dob, kdy se běžně prodávaly chemicky neošetřené citrusy nebo to na některých bylo výrazně uvedeno, takže si člověk mohl vybrat. Dnes tedy vychlazený pomeranč odrhneme, abychom měli pocit, že jsme jej zbavili chemie a i se slupkou nakrájíme na co nejtenčí kolečka. Rozložíme na talířek a pokapeme koňakem Metaxa, děti by se měly spokojit s cukrem a příp. citronovou šťávou, po krátkém odležení (pokud vydržíme čekat) sníme dužinu pomerančů, oranžové obroučky zůstanou na talíři.
Ovocné polévky
Letní osvěžení ve velkých vedrech - hodí se zejména jahody, lesní pody, Případně další měkké ovoce. Rozmačkané ovoce posypeme práškovým cukrem, necháme chvíli odležet, zalijeme studeným mlékem, rozmícháme a sníme.
Ovocné saláty.
Různé ovoce nakrájíme do mísy - hodí se pomeranče, jablka, hrušky, broskve… přidáme kuličky hroznového vína (nejlépe obě barvy), může být i kompotovaný ananas. Neměly by chybět vlašské ořechy, případně hrozinky. Zalijeme rozředěnou citronovou šťávou (kdo víc sladí, přidá cukr) a necháme odležet. Varianta prto dospělé je s bílým vínem.
Smažené rybičky
Jedná se o dobře známé maličké rybičky obalené ve slané mouce nebo v těstíčku a pražené v oleji i s hlavou a očima. Narazíme na ně všude ve Středomoří, často u kiosku s rychlým občerstvením. Jedí se samozřejmě celé a musí být dobře upražené (zde se osvědčuje friťák).
Suvlaki
U nás se říká ražniči nebo špíz. Řecké suvlaki jsou ppodle mých zkušeností poměrně malé špízy z malých kouskůpouze jednoho druhu masa - vepřové, jehněčí nebo kuřecí. Neprokládají se ani slaninou, zeleninou nebo uzeninou. Koření se speciální směsí na suvlaki smíchanou s olejem. Směs se dá částečně nahradit oreganem, solí, troškou pálivé papriky nebo chilli a citronem, někdo přídává i česnek. Suvlaki se pečou na roštu nad žhavým uhlím nebo prozaicky v troubě. Vhodná příloha je pita chleba nebo hranolky a všudypřítomný choriatiki salata.
Svatební mandle
Jsou to mandle s bílou nebo růžovou cukrovou polevou, které se prodávají v cukrárnách. Je to důležitá rekvizita při svatebním obřadu, podobně jako rýže zajišťují novomanželům bohatství, štěstí a potomstvo.
Sváteční pečivo
zejména při příležitosti největších řeckých svátků Velikonoc, se pečou velké kynuté moučníky - věnce, mazance atd. Doprostřed se tradičně zapéká buď červeně obarvené vajíčko nebo se do těsta zamíchá mince. Pověra říká, že kdo ve svém kousku moučníku peníz najde, bude mít další rok výjimečné štěstí.
Tzatziki
Dnes se u nás používají jako dresing na saláty nebo maso. Do tzatziki se dává hustý jogurt nebo zakysaná smetana, okurky se strouhají a přidává se kořenící směs (opět možno nahradit česnekem a oreganem)., někdo přidává také kopr. My jsme si oblíbili variantu osvěžující studené letní polévky, v níž jsou základem okurky nakrájené na malé kostičky, které v míse osolíme a necháme je pustit vodu. Přidáme lisovaný česnek a zalijeme bílým jogurtem rozředěným mlékem.

Jachting v Řecku
je stále populárnější a není divu, má pro to jen ty nejlepší předpoklady! Volné zátoky, čisté moře a klid, který pronájem jachet v Řecku nabízí je opravdu unikátní. Je jen na Vás jakou si zvolíte oblast plavby.
Jachting v Jónském moři - nabízejí se dvě varianty plavby. Trasa jižní – začínající přístavy v Lefkadě nebo Preveze nabízejí široký výběr charterových lodí, steně, jako trasa severní, začínající na Korfu.

Obě trasy nabízejí plavbu okolo kouzelných míst, navštívit můžete výrobu typického olovového oleje na Paxosu a Antipaxosu, oblíbeného přístavu flotilových plaveb. Ostrov Lefkáda nabízí jachtařům spoustu krytých zátok a plavbu okolo překrásných útesových útvarů. Jachtu můžete zakotvit na bájné Ithace, stejně jako kdysi Odysseus. Oblíbeným cílem jachtařů je ostrov Kefalonie, největší z Jónských ostrovů.

Jachting na Kykládách - vyberte si loď z velké maríny Alimos přímo v Athenách, nebo z mariny Lavrion a vydejte se na plavbu jachtou přes nejznámější a nejoblíbenější souostroví Kyklád.




Doporučuje se z Athen přeplavbu na ostrov Milos, plný vápencových útvarů. Přímo ve městě Milos Vás a Vaši jachtu čeká příjemné kotvení u městského mola, rybí trh a nezapomenutelná prázdninová atmosféra. Z Milosu se Vám otevře cesta na bájné Santorini a odtud se můžete plavit jachtou přes ostrovy Serifos, Kymolos a Kea zpět do maríny v Athenách.

Jachting na Sporádách - pro všechny milovníky legendárního filmu Mamma Mia. Krásný Skiathos a Skopelos čekají se svými zátokami a městečky na Vaši jachtařskou výpravu! Plachetnici si můžete půjčit přímo z ostrovů a vydat se na plavbu okolo ostrovů nebo prozkoumat pobřeží Evie.


Jachting v oblasti Dodekany - Oblíbený Rhodos a Kos, kdo by nechtěl poznat nejkrásnější ostrovy Egejského moře? Jachting mezi ostrovy je velmi oblíbený a marína na Rhodosu patří k nejvyhledávanějším na souostroví. Není problém přejíždět na turecké pobřeží a užít si jachting i v tureckých vodách.

Kréta
(též Candia, řecky Κρήτη, anglicky Crete) je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři. Zahrnuje více než 99 % rozlohy stejnojmenného kraje a nacházejí se na něm čtyři řecké regionální jednotky - Iraklio, Chania, Rethymno a Lasithi. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia - vládce olympských bohů. Hlavní město je Iraklio, dalšími významnějšími městy jsou Chania, Rethymnon a Ágios Nikólaos, která zároveň představují centra jednotlivých prefektur.

Kréta je klenotem jižního Egejského moře. Největší ostrov v Řecku s vynikajícím 1000 kilometrů dlouhým pobřežím posetým četnými zátokami, zálivy a poloostrovy, které poskytují velké množství měkkých písečných pláží podél modrého Středozemní moře.
Nachází se v jižní části Egejského moře oddělující Egejské od Libyjského moře.
Rozloha ostrova činí 8261 km². Ze severu ho omývá Krétské moře (jižní část Egejského moře) a z jihu Libyjské moře. Kréta je hornatý ostrov, nejvyšší hora Psiloritis v pohoří Idi Ori má 2 456 m nad mořem, druhá nejvyšší hora Páhnes v pohoří Levka Ori má 2 453 m nad mořem. Severní pobřeží je pozvolné, na jihu však je strmé a jsou tam útesy. Krétu tvoří vápencová kra, která byla vytvořena při stejném vrásnění jako Balkánské pohoří. Výjimku tvoří Mesarská nížina, která je největší v celém Řecku. Na Krétě je poměrně sucho, za rok tu spadne jenom 500 mm srážek, většina z nich v zimě. Teploty i v zimě zřídkakdy na pobřeží klesají pod 10 stupňů, zatímco na horách může ležet sníh ještě v květnu. Zemědělství je zde zastoupeno hlavně pěstováním oliv, ale také vinné révy a dalšího ovoce a zeleniny.

Historie
V době neolitu, tj. v 3. a 2. tisíciletí př. n. l., byla Kréta jedním z center velmi vyspělé mínojské civilizace. Ta po sobě zanechala ruiny svých paláců, z nichž největší je Knóssos. Znalost výroby bronzu, rozvoj hrnčířství a kovotepectví, obchodní styky způsobily, že se mínojská civilizace rozvinula ve významnou námořní velmoc. Původní písmo minojců zatím nebylo zcela rozluštěno. Někdy mezi lety 1470 až 1450 př. n. l. říše náhle zanikla. Spekuluje se o následcích erupce sopky Thera (Santorini) kolem roku 1550 př.n.l., silném zemětřesení v uvedených letech. Po pádu této civilizace, která na Krétě žila přes 1500 let, se ostrova postupně zmocňovaly jiné kultury - mykénská, dórská. V roce 67 př. n. l. ovládli ostrov Římané -Římská říše, za níž ostrov poměrně prosperoval, ačkoliv se dostal na periferii dění. V letech 395–823 a 964–1204 vládla ostrovu říše Východořímská, později Byzantská, v mezidobí roků 823–961 ostrov ovládli Arabové. Od konce roku 1204 město spravovala Benátská republika, která zde vytvořila svou kolonii Království Kandia. Následovala vláda Osmanská říše od roku 1669, která po dvaadvacetiletém obléhání dobyla Iraklio. V 19. století probíhal boj za připojení Kréty k Řeckému království, v roce 1898 dostal ostrov díky intervenci Velké Británie vlastní samosprávu (tehdy klesl podíl muslimů z asi 45 % na 11 %), roku 1913 byl ostrov oficiálně postoupen Řecku Na základě smlouvy z Lausanne byl i zbytek muslimské populace repatriován do Turecka, ačkoliv to de facto byli místní islamizovaní Kréťané. V roce 1941 byl ostrov obsazen nacisty při první parašutistické výsadkové vojenské akci v dějinách, ale nacisté při této vzdušné operaci utrpěli poměrně značné ztráty asi 4000–7000 vojáků. Po osvobození byl ostrov navrácen Řecku a dodnes je jednou z nejosobitějších oblastí Řecka s vlastním dialektem a uvědoměním.

Okolní ostrovy:
1. Gramvousá (Kissamos, Chania) pirátský ostrov naproti Balo laguny
2. Elafonisi (Chania),
3. ostrov Chrysi (Ierapetra, Lasithi), jsou tam  největší přírodní cedrové lesy v Evropě (Lebanon),
4. Paximadia ostrov (Agia Galini, Rethymno), kde se narodil bůh Apollo a bohyně Artemis,
5. Benátská pevnost a kolonie malomocných na Spinalonga,  naproti pláže a mělké vody na Elounda (Agios Nikolaos, Lasithi)
6. Dionysades ostrovy, které jsou z hlediska životního prostředí chráněné krajinné oblasti spolu s Palm Beach les Vai v obci Sitia, Lasithi.

Kréta Zdá se vzal název buď nymfy Krétu nebo syn Dia a nymfy Ida na Krétě. Navíc název Ida na nejvyšší horu ostrova, zatímco Zeus, bůh bohům v mytologii se narodil v Dikteon Andron (v Lasithi).

Kréta je ostrov v Řecku, který nabízí velké písečné pláže a malé zátoky, stejně jako neuvěřitelně krásné vesnice v horách, odkud lze obdivovat v zimě zasněžené vrcholky, které dosahují výšky až 2,5 km. Majestátní krajina na Krétě je poměrně je typická  velkými roklinami, jeskyněmi atd.
Jedná se o ostrov, který je obýván celoročně a láká návštěvníky po celý rok.
Zeměpisná poloha Kréty: 35° 11'37.2 "N  a 24° 58'26.0" E ...asi 30 mil od jihu se nachází ostrov Antycthera.

Yachting na  Krétě - maríny, přístavy