Turecko (oficiálním názvem Türkiye Cumhuriyeti, česky Turecká republika) je stát ležící v Malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě.
Turecko hraničí na severovýchodě s Gruzií, na východě s Arménií, Ázerbájdžánem (exklávou Nachičevan) a Íránem, na jihovýchodě s Irákem a Sýrií. Z jihu omývá břehy Turecka Středozemní moře, ze západu Egejské moře. Na západním okraji evropské části Turecka probíhá hranice s Řeckem a Bulharskem. Severní břehy Turecka omývá Černé moře.

Velvyslanectví České republiky v Ankaře 

Upozornění k cestám v souvislosti s prodloužením výjimečného stavu v zemi


Dějiny
Turecké území patří k nejstarším trvale osídleným oblastem na světě. Nejstarší obydlí vznikají ještě v neolitu (Çatalhöyük). První říší, která na území dnešního Turecka existovala ve starověku byla Chetitská říše přibližně v době od 18. do 13. století před Kristem. Po rozpadu říše Chetitů se nejdůležitějším státem stala Frýgie dokud ji v 7. století před Kristem nerozvrátili kmeny Kimmeriů. Mezi nejvýznamnější nástupnické státy Frýgie patřily Lýdie, Kárie a Lýkie. Lýďané a Lycané mluvili indoevropským jazykem, ale tento měl i mimoindoevropské prvky, charakteristické pro Chetity.
Už od 12. století před Kristem bylo západní pobřeží Anatolie kolonizováno aiolskými, dórskými a iónskými Řeky. V 8. století před Kristem Řekové zkolonizovali celé severní (Pontos) a jižní pobřeží. V 6.-5. století před Kristem  byla Anatolie dobyta Peršany, se kterými vedli Řekové války. Nakonec Anatolii dobyl Alexandr Makedonský. Po jeho smrti se rozpadla na několik helenistických států (Bithýnie, Kappadokie, Pergamon a Pontos). Mnoho řeckých obyvatel se usadilo v různých částech Anatolie, což vedlo k helenizaci celé oblasti. Tyto státy neměly dlouhé trvání a do konce 1. stol. před Kristem všechny ovládla Římská říše. Po jejím rozdělení v roce 395 území dnešního Turecka připadlo Byzantské říše.
Od 11. století docházelo k pronikání tureckých seldžuků na území dnešního Turecka.
Roku 1299 se Osman I. stal prvním sultánem Osmanské říše, která jako muslimský stát započala s výboji do Evropy, Asie i Afriky. Roku 1453 padla poslední bašta Byzantské říše, její hlavní město Konstantinopol. Roku 1529 byla Turky poprvé obležena Vídeň. Sultán jako hlava Osmanské říše měl až do 19. století neomezenou (absolutní) moc. Od konce 17. století však začalo vytlačování Osmanské říše z Evropy, které bylo do značné míry završeno během balkánských válek na počátku 20. století. O většinu svých rozsáhlých arabských držav přišla Osmanská říše v důsledku první světové války.
Osmanská říše zanikla v roce 1923, kdy Mustafa Kemal Atatürk založil Tureckou republiku. Atatürk sekularizoval a zmodernizoval turecký stát. Zavedl celou řadu reforem. Přenesl také sídlo prezidenta, vlády a parlamentu z Istanbulu do Ankary, která byla do té doby malým městem uvnitř Anatolie.
Turecko se i přesto nadále potýkalo s ekonomickými a politickými problémy, zejména pak v druhé polovině 20. století. V Turecku žije jedenáct až čtrnáct milionů Kurdů a vztah turecké vlády k této národnostní menšině dosud není zcela vyřešen.
Dalším problémem současného Turecka je neschopnost vyrovnat se s vlastní minulostí (například turecká vláda donedávna odmítala připustit turecký podíl na genocidě Arménů v průběhu první světové války), s náboženskou nesnášenlivostí (namířenou zejména proti křesťanům žijícím na území Turecka – Řekům, Arménům…) a nacionalismem (opět namířeným proti netureckým národnostem žijícím v Turecku – Kurdům a dalším). Stále nevyřešená zůstává také otázka severní části Kypru, kterou Turecko de facto okupuje.
Od roku 1984 bojují kurdští separatisté za samostatný kurdský stát a turecko-kurdský konflikt si vyžádal na 40 000 životů. V roce 2015 zabila turecká armáda přes 2000 kurdských povstalců.V občanské válce v Sýrii podporuje Turecko protivládní povstalce včetně syrské odnože al-Káidy.
15. července 2016 se část turecké armády pokusila o vojenský převrat v reakci na údajné potlačování principů sekulárního státu režimem prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Pokus o převrat byl potlačen již po několika hodinách. Následovaly rozsáhlé čistky v armádě, policii, justici, médiích a školství. 125 000 lidí bylo propuštěno nebo postaveno mimo službu. 36 000 lidí bylo zatčeno. 170 novin, televizních stanic a vydavatelství bylo zakázáno, přes 100 novinářů bylo uvězněno. Čtvrtina poslanců, většinou opozičních, byla zbavena imunity, a došlo k zatýkání představitelů opoziční prokurdské HDP.
16. dubna 2017 se v Turecku konalo ústavní referendum. Navrhované změny turecké ústavy zahrnovaly zavedení prezidentského systému, který by nahradil stávající parlamentní systém.[9] Referendum skončilo poměrem 51,3 % ku 48,7 % ve prospěch změn. Zároveň však tento těsný výsledek ukázal rozpolcenost turecké společnosti mezi její městskou část, která většinově hlasovala proti záměru prezidenta Erdoğana posílit své pravomoci, a spíše venkovským oblastem, které se zřetelně vyslovily pro jeho návrh.

Topografie 
Turecko se nachází na území Asie a jihovýchodní Evropy. Asijská část ležící na poloostrově Malá Asie (historicky známým pod názvem Anatolie), která zabírá naprostou většinu území (zhruba 97 %), je od té evropské (Východní Thrákie) oddělena Marmarským mořem a průlivy Bospor a Dardanely (které dohromady spojují Černé a Egejské moře). Turecko má zhruba obdélníkový tvar s délkou přes 1600 km a šířkou pod 800 km.[11] Celková rozloha činí 783 562 km². Na severozápadě sousedí s Bulharskem, na západě s Řeckem, na severovýchodě s Gruzií, na východě s Arménií, Ázerbájdžánem (jeho exklávou Nachičevan) a Íránem a na jihovýchodě s Irákem a Sýrií. Na třech stranách je obklopena moři: na západě Egejským, a severu Černým a na jihu Středozemním.
Ararat nacházející se v provincii Iğdır ve Východní Anatolii je nejvyšší horou Turecka.
Je to převážně hornatá země a úzké pruhy nížin se nacházejí jen při pobřežích. Asi čtvrtina rozlohy je ve výškách nad 1200 m n. m. a méně než 40 % leží níže než 460 m n. m. Nejvyšší hory se nacházejí na východě, kde leží i nejvyšší hora Turecka Ararat s nadmořskou výškou 5165 metrů. Na severu leží Pontské hory, na jihu a jihovýchodě pak pohoří Taurus. Ve středozápadní části země se nachází rozsáhlá náhorní plošina. Oblastí Turecka probíhají dva významné zlomy; Severoanatolský zlom a Východoanatolský zlom‎.‎ Složitá geologická struktura Turecka je příčinou občasného vulkanismu a relativně častých zemětřesení. Na východě země mimo jiné pramení velké řeky Eufrat, Tigris a Araks. Nejdelší řeky na tureckém území, Kızılırmak, Sakarya a Yeşilırmak, ústí do Černého moře. Nejdelší řeky ústící do Egejského moře jsou Velký Menderes a Gediz. Hranici mezi Řeckem a Tureckem tvoří řeka Marica. Největší z více než 250 jezer jsou Vanské jezero (slané bezodtoké jezero mezi provinciemi Van a Bitlis ve východním Turecku. Nachází se na Arménské náhorní plošině, plocha 3 755 km², délka 119 km, nadmořská výška 1 640 m, povodí 12 500 km², objem 607 km³, dále města Van, Tatvan, Erciş, Ahlat a jezero Tuz (bezodtoké slané jezero mezi provinciemi Ankara, Konya a Aksaray v Turecku. Nachází se v Anatolské vysočině. Rozloha je uváděna 1 500 km², ale ve skutečnosti kolísá a dosahuje až 2 500 km². Jezero je 80 km dlouhé a 50 km široké. Nadmořská výška hladiny 905 metrů). Obě dvě tato jezera jsou slaná. Pobřežní město Marmaris na jihovýchodě země. Obdělává se zhruba
30% půdy a dalších 11% se využívá k pastvě. Asi na 11 % obdělávané půdy jsou zasazeny trvalé plodiny a 18 % obdělávané půdy je zavlažováno. Mezi ekologické hrozby patří znečištění vod a vzduchu, deforestace a možnost úniku ropy a zemního plynu z asi 5000 obchodních lodí, které každoročně proplují Bosporem. Nejčastějšími typy půdy v Turecku jsou travnaté stepi, které se nachází hlavně ve střední a jihovýchodní Anatolii, a lesy, které pokrývají zbytek země. Nejrozmanitější lesy leží na pobřeží Černého moře, kde nejčastějšími stromy jsou habr, kaštanovník setý, smrk východní, olše, buk, dub a jedle. Mezi další běžně se vyskytující rostliny patří např. pěnišník, vavřín, cesmína, myrta a tis. Ve výškách na 1000 m n. m. začínají převažovat jehličnany a ve výškách nad 2000 m n. m. se vyskytují alpinské louky. Turecko je bohaté na divoké živočichy a lovné druhy ptáků. V místech s malou lidskou aktivitou se vyskytují živočichové jako vlk, liška, prase, kočka, bobr, kuna, šakal, hyena, medvěd, jelen, gazela a kamzík. Mezi běžná domestikovaná zvířata patří buvol, koza, velbloud, kůň, osel, ovce a tur domácí. Z ptáků jsou nejrozšířenější koroptve, husy, křepelky a dropi.

Etnické skupiny tvoří největší část obyvatel Turci (70–75 %) a Kurdové (18 %), další menšiny, z nichž nejpočetnější jsou Řekové (16 100), Arméni (59 000) a Židé (17 600) žijící převážně v Istanbulu a Adygejci (2 000 000), Gruzíni (40 000) a Lazové (147 000) žijící hlavně na východě, tvoří zbylých 7–12 %. Úředním jazykem je turečtina, často používaná je kurdština a menšiny hovoří vlastními jazyky. Jedině Arméni, Řekové a Židé jsou podle Lausannské smlouvy z roku 1923 oficiálně uznanými menšinami a jejich jazyky mohou být vyučovány na školách^. V roce 1923 došlo k vysídlení 1.3 milionů anatolských a pontských Řeků a v Turecku smělo zůstat pouze 200 000 Řeků žijících v Istanbulu.

Náboženství Turecko je sekulární zemí bez státního náboženství; turecká ústava zaručuje svobodu vyznání a myšlení. Zhruba 99% obyvatel jsou muslimové, zbytek tvoří křesťané (hlavně členové Arménské apoštolské církve) a židé (většinou Sefardé). Z muslimů většina vyznává sunnitský islám. Zhruba 15–20 % populace tvoří alevité, kteří jsou částečně diskriminováni.

Turecká kuchyně je z velké části dědictvím osmanské kuchyně, která je typická splynutím a zdokonalením kuchyní Střední Asie, Středního Východu a Balkánu. Současná turecká kuchyně je výsledkem mísení originální kulinářské tradice kočovných tureckých kmenů s indickou, perskou, kurdskou a arabskou kuchyní. Zahrnuje je od doby stěhování národů, navíc je ovlivněna Středozemním mořem. Tato rozmanitost vlivů se vyvinula staletími, zejména osmanskou kulturou a způsobem života až k dnešní typické turecké kuchyni.Turecká kuchyně také ovlivňila řeckou a balkánskou kuchyni. Například tzatziki je z tureckého slova cacık (čti džažik) a čevabčiči pochází z kebab şişi (kebabový špíz). Jogurt pochází z tureckého slova yoğurt. Döner kebab je vyroben z hovězího, telecího nebo drůbežího masa. V Turecku, ale i v jiných (evropských) zemích se döner kebab servíruje na talíři. Z nápojů je kromě čaje v Turecku velmi populární ajran, mezi zákusky baklava a chalva. Turecká káva je způsob přípravy kávy v džezvě, zvláštní kovové konvičce, s kávou připravovanou v česku (turek) má společný jen název.
Ceny v Turecku -  v Turecku je obecně relativně lacino. Turecko jednou z nejlevnějších zemí, která je běžným českým turistům v dosahu. Postupně se ale zdražuje, jak v Turecku stoupá produktivita práce.

Turecká měna a peníze - turecké liry lze i bez problémů vybírat v bankomatech. Je dobré mít s sebou hotovost na výměnu v  eurech nebo dolarech. Turecká lira se v Turecku značí symbolem TL, turecká lira. V kurzovních systémech má nová turecká lira symbol TRY.
1 lira se dělí na 100 kurušů (kuruş), které se značí kr. 1 TL = 100 ykr. Běžný překlep je turecká libra. Žádná turecká libra neexistuje, správně je to turecká lira. Turecké mince jsou od pěti kurušů do jedné liry. Lira je bimetalová. Bankovky jsou v hodnotách 5, 10, 25, 50 a 100 lir.
Směnárny jsou hlavně na letištích a v turistických oblastech. Nejvýhodnější kurzy mají směnárny uprostřed velkých měst, nejlépe v nějaké ulici blízko bank (mají konkurenci). Naopak směnárny na letišti jsou relativně nejméně výhodné. Dejte si pozor na zlodějské kurzy ve směnárnách poblíž turistických atrakcí (klamně přehozené číslice na kurzovním lístku, neuváděná přirážka apod.). Můžete měnit i v bankách, ale počítejte s poplatky. Férové kurzy jsou takové, u kterých se nákup a prodej liší pouze o jedno procento (takže jejich přirážka od středu je půl procenta). Ve směnárnách je nutno měnit eura nebo dolary. Můžete mít úspěch s japonskými jeny, ruskými rubly a britskými lirami, to ale zdaleka ne všude. České koruny v tureckých směnárnách ani bankách nevyměníte nikde (v nouzi, kdy zbudou jenom koruny, potřebujete potkat ochotné české turisty). Turecké liry v Čechách běžně ve směnárnách ani bankách nejsou.
V některých turistických místech lze platit rovnou dolary nebo eury. Např. v Tekirově nebo v Kemeru je to úplně normální (Rusové platí dolary, Němci eury). Musíte ale počítat s tím, že při placení eury nebo dolary vám obchodníci napálí cenu. Není třeba výjimkou, že kdo chce platit eury, dostane jiný jídelní lístek, kde jsou ceny téměř dvojnásobně napálené. Doporučučení -  eura i dolary vyměnit a platit lirami.
V Istanbulu a v přímořských letoviscích je dráž než ve zbytku Turecka. Asi nejdražší destinace Marmaris nebo Kemer, protože tam jezdí bohatí turisté. Tyto nejdražší oblasti ale stejně vycházejí stejně draho nebo trochu levněji než běžná letoviska řecká nebo španělská. Chcete-li si užít opravdu nízkých cen, vydejte se do vnitrozemí. Ceny zboží jsou tam naladěné na finanční možnosti běžných Turků. Běžný Turek je spíše chudý, takže obchodníci musejí držet ceny nízko. To si mohou dovolit díky laciné pracovní síle a relativně nízkým tureckým daním.

Podnebí - Navigační a povětrnostní situace
Převážně suché, z části kontinentální podnebí Turecka je silně ovlivněno přítomností moří na severu, jihu a západě a hor vyskytujících se na většině území. Některé pobřežní oblasti mají podnebí podobné tomu středozemnímu, zatímco v horských oblastech jsou mnohem chladnější zimy a celkově větší rozdíly mezi letními a zimními teplotami. Ve vnitrozemí sahají jarní teploty pod bod mrazu a nejnižší teploty mohou dosahovat −20 °C na západě a −40 °C na východě. Sníh je v teplejších oblastech možné spatřit zhruba dva týdny ročně a v některých horských oblastech na východě čtyři měsíce ročně. Při pobřežích jarní teploty dosahují hodnot zhruba 5 °C a v létě stoupají až na 30 °C. Roční úhrn srážek ve vnitrozemí je v rozmezí 305–406 mm a ve větších výškách přesahuje 1000 mm.

Koupací sezóna v Turecku (podobně jako v Řecku) začíná v květnu, kdy už se dá koupat a je horko a končí v půlce října...od listopadu začíná víc pršet. 

Turistické oblasti - většina letovisek na jižním pobřeží je v okolí města Antalya a letoviska na západním pobřeží jsou zhruba kolem města Izmir. Na jižním pobřeží Turecka se nachází tak zvaná Turecká riviéra kolem velkého města Antalya. Do Turecké riviéry patří i letoviska Alanya, Side, Manavgat, Belek a Kemer. Většina turistů navštěvujících Turecko na Tureckou riviéru. 

Izmir a západní pobřeží

Izmir leží na západním pobřeží, tedy u Egejského moře. Okolí se jmenuje Egejská riviéra a zahrnuje letoviska jako Bodrum, Kuşadasi nebo Çeşme. Klima má Egejské riviéra středomořské a je tu teplo jako v Řecku.

Klima v Izmiru nejlépe vystihuje turecké turistické oblasti. Pro představu v České republice je průměrná červencová teplota 23 °C. Takže na přelomu dubna a května je na Egejské riviéře teplo jako u nás v červenci. Na Egejské riviéře (tedy kolem Izmiru) během sezóny prší velmi málo. Pro představu -
v Praze naprší v červenci průměrně 67 mm srážek.

Turecko je veliká země a existují velké rozdíly mezi oblastmi -s proměnlivým reliéfem, s různými vzdálenostmi od moře, s různým převládajícím směrem větrů, co oblast, to trochu jiné počasí. Zjednodušeně se dá Turecko rozdělit na tři typy oblastí.

Yachting v Turecku -  ve fotografiích.
Turecko je krásná destinace, kde se spojují krásy historických památek společně s přírodou. Během září jsou teploty ještě okolo 30 °C a podmínky pro jachting více než ideální. Od poloviny října se sice teplota ochladí, ale pořád se pohybuje okolo 25 °C. V Turecku je opravdu mnoho historických památek, např. Hadriánova brána z roku 130 n.l. Antalya je výchozím bodem pro většinu jachtařů - letenky už v dnešní době nejsou moc drahé a dostanete se i na cenu okolo 8 tisíc Kč. Můžete se zde zajít podívat na největší mořský akvaristický tunel na světě, kde můžete vidět i skutečné žraloky. Ve Středozemním moři narazíte naopak na delfíny.

Seznam dostupných přístavů:  Marmaris, Bodrum, Göcek, Fethiye.

VÝCHODNÍ LYKICKÉ POBŘEŽÍ
poměrně rozsáhlá oblast mezi městy Antalya a Marmaris, v Antalyi letiště, 2 mariny, antická města Myra, Demre a Limyra, na východě dramatické přírodní scenérie, neobydlený záliv Cineviz, Limani a Cavus Limani, moderní marina a hodnotné městské centrum v Kemeru, západně od Finike záliv Gökkaya Limani s podzemními osvěžujícími prameny, terasovitá vesnice Kaleköy, ostrov Kekova – nejkrásnější jachtařská oblast Turecka s původními kotvišti a četnými svědky minulosti, donedávna řecké malebné město Kalkan, více na západ lokalita pro zkušené jachtaře – Yedi Burunlar, dále ostrov Gemiler Adasi se zříceninami a opevněním.

Göcek – označován jachtaři za nejhezčí lokalitu Středomoří, městečko se zachovaným původním rázem, městská pláž, „Kadinlar Plaji“, udržované maríny, zalesněné okolí, vzdálenost od letiště 25 km.Je to základna agentur pronajímajících tradiční turecké plachetnice i motorové jachty s posádkou nebo bez ní. Jsou zde také dílny s technickými službami, restaurace a hotely. Gocek se krčí na úpatí borovicemi porostlých hor vzhlížejících na "12 ostrovů" zátoky.

Fethie – jako Göcek leží v Fethijském zálivu, klidnější úrodný zelený region, muzea starých kultur, maríny Yes a ECE v obvyklém standardu. leží v polokruhové zátoce chráněné 12 ostrovy, 135 km na jihovýchod od Marmarisu. Poskytuje zázemí významné marině uprostřed krásné zátoky obklopené ostrůvky.

ZÁPADNÍ LYKICKÉ POBŘEŽÍ
Dórský záliv s pěknými místy Sögüt a mýtickou zátočinou Selimiye, poloostrov Datca, Záliv Gökova se střediskem Bodrun, rázovité městečko Cokertme, v souostroví Sehir Adalari Kleopatřina pláž, rozeklaný záliv Güllük, městečko rybích specialit s krásnou promenádou Gümüslük, antické město Iassos s opevněním.
Marmaris – někdejší rybářská vesnice dnes s rozvinutými službami a čilým ruchem, několik marín a jachtařských hotelů, 11 km dlouhá plážová promenáda s restauracemi a bary, marína Netsel Marmaris, marína Albatros. leží na poloostrově naproti ostrova Kos. Marmaris se těší jednou z nejkrásnějších scenerií všech tureckých letovisek. Jeho neobyčejnou krásu tvoří zátoky, písečné pláže a stále zelené lesy a rostliny.
Bodrum - ideální výchozí bod pro plavby při tureckém pobřeží a na Dodekanes (ostrov Kos), čilý ruch, kotviště guletů, regat a luxusních jacht, kostel sv. Petra z 12. století, pestré tržnice,  v západní části přístavu marina Karada, supermarkety, hotely a restaurace v okolí.
Turgutreis je turecké město vzdálené asi 60 minut jízdy od bodrumského mezinárodního letiště a 20 kilometrů přímo od města Bodrum. Pobřeží tvoří několik malých zátok, které lemují příkré horské svahy. Kolem města Turgutreis je 14 ostrovů obklopených vraky, které jsou zdrojem artefaktů vystavených v bodrumském muzeu.
Před zhruba dvěma desítkami let bylo považováno Turecko za tajný typ mezi jachtaři. V současné době je jedním z nejoblíbenějších prázdninových destinací ve Středomoří.

Ece Saray Marina

Nejen v přístavech Marmaris, Bodrum a Göcek, ale na celém pobřeží najdete mnoho tradičních hospůdek a restaurací. Pro ty z vás, kteří nechcete zůstat pouze na palubě, je příslovečná orientální pohostinnost určitě velkou výzvou.V Turecku nalezneme zákoutí nepoznamenané civilizací a zároveň si můžete prohlédnout památky staré 4 000 let, které jsou v bezprostřední blízkosti pobřeží. Naprostou nutností je navštívit zničené město Knidos nebo ruiny starově-kého města Kaunos či koupel v blízkých horkých sirných pramenech. V Bodrumu (dříve Helikarnassus) si můžete prohlédnout antické divadlo nebo chrám Řádu sv. Petra z XV. století postavený křižáky. Město nabízí nejen orientální bazar ve staré části města, ale i exkluzivní butiky. Město Göcek je klidnější alternativou oproti rušnému Marmarisu. Dále na východě města Kas a Kekova nabízejí klidná kotviště, zříceniny dřívějších civilizací, malé vesnice a malý turistický ruch.