|
Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN; německy: Bundesrepublik Deutschland, neoficiální německá zkratka BRD) je středoevropský stát, rozdělený na 16 spolkových zemí. Na západě sousedí Německo s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Na severu je jeho sousedem Dánsko a jeho břehy jsou omývány Severním a Baltským mořem. Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu, a to Bavorska a Saska.
Rozloha Německa je 357 023 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 31. prosinci 2015 82,2 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015.
Dle známých dokumentů bylo území s latinským názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení velké části tehdejšího Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1914 se Německo významně podílelo na vypuknutí první světové války. V roce 1939 rozpoutalo Německo druhou světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla doposud největší válkou historie. Po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry a o svou exklávu Východní Prusko. Na zbylém území Německa vznikly v roce 1949 dva státy, Německá demokratická republika (NDR) a Spolková republika Německo (SRN). Zvláštním politickým útvarem byl Západní Berlín, který ale měl po celou dobu své existence pevné vazby na SRN. V roce 1990 se znovu sjednocený Berlín a pět obnovených zemí na území bývalé NDR připojily ke Spolkové republice Německo.
Západní Německo bylo v roce 1952 zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 zakládajícím státem Evropského hospodářského společenství (EHS). V současnosti je Německo významným členem jak Evropské unie (EU), tak Evropské měnové unie (EMU). Je také součástí Schengenského prostoru. Německou měnou je euro, které v roce 2002 nahradilo německou marku.
Německo je federativní a demokratickou parlamentní republikou, tvořenou šestnácti spolkovými zeměmi (Bundesländer). Hlavním a zároveň i největším městem je Berlín. Německo je členským státem OSN, NATO, uskupení G8 (resp. G7) a signatářem Kjótského protokolu.
Státní uspořádání - spolková republika Německo je federativní parlamentně-demokratická a zastupitelská republika.
 Alpy, které vznikly třetihorním zvrásněním kontinentálních desek, jsou jedinými německými velehorami. Na hranicích s Rakouskem leží nejvyšší hora Německa – Zugspitze o nadmořské výšce 2 962 metrů. Středoněmecká vysočina nabývá směrem od severu k jihu na výšce a rozloze. Nejvyšší se nachází ve Schwarzwaldu – 1 493 metrů vysoký Feldberg, následován 1456 metrů vysokým Großer Arber v Bavorském lese. Vrcholy o výšce vyšší než 1 000 metrů mají dále Krušné hory, Smrčiny, Švábská Alba a pohoří Harz, které je izolovanou částí Středoněmecké vysočiny s nejvyšší horou Brocken o nadmořské výšce 1 142 metrů. V severní části Německa se nachází jednotlivé kopce vyšší než 100 metrů, z nichž nejvyšší je Hagelberg v geomorfologické části Flaming v Braniborsku. Nejnižší bod Německa je proláklina 3,54 metrů pod úrovní mořské hladiny u Neuendorf-Sachsebbande v Šlesvicku-Holštýnsku. Rovněž ve Šlesvicku-Holštýnsku se nachází nejhlubší zatopený bod Německa: 39,10 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně Hemmelsdorfer See severoseverovýchodně od Lübecku. Nejnižší umělý vytvořený bod Německa je 293 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně hnědouhelného dolu Hambach východně od Jülichu v severním Porýní-Vestfálsku.
Území Německa odvodňují z největší části řeky Rýn, Dunaj, Labe, Odra, Vezera a Emže. Německé území je odvodňováno do Severního moře, Baltského moře a Černého moře. Přes německé území vede hlavní evropské rozvodí.
Nejvýznamnější německou řekou je Rýn, který má v Německu délku 865 kilometrů. Rýn dominuje jihozápadu a západu Německa. Nejdůležitějšími přítoky jsou Neckar, Mohan, Mosela a Rúr. Ekonomický význam Rýna je značný, jedná se o jednu z hospodářsky nejvýznamnějších řek Německa a Evropy.
Na jihu má na německém území Dunaj délku 647 kilometrů, odvodňuje skoro celé předhůří Alp. Dunaj teče směrem do Rakouska a jihovýchodní Evropy. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsou Iller, Lech, Isar a Inn. Na východě Německa má na německém území Labe délku 725 kilometrů. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsou Sála a Havola. Hranici Německa a Polska z větší části tvoří Odra, jejím nejdůležitějším přítokem je Lužická Nisa.
Celé povodí Vezery leží v Německu. Vzniká soutokem Werry a Fuldy a odvodňuje severní část Německa. Emže (Ems) teče v severozápadní části Německa.
Ostrovy - v Severním moři se nachází souostroví Severofríské ostrovy a Východofríské ostrovy. Ostrovy Helgoland a Neuwerk jsou rovněž obydlené. Severofríské ostrovy představují zbytky zatopené pevniny, které zůstala pod hladinou moře po snížení a následném zaplavení. Východofríské ostrovy jsou bariérové ostrovy, které vznikly příbojem a pohybem pobřežních písčin.
Největší německé ostrovy v Baltském moři jsou (od západu k východu) Fehmarn, Poel, Hiddensee, Rujána a Usedom; největším poloostrovem je Fischland-Darß-Zingst.
Největší německé vnitrozemské ostrovy se nachází v Bodamském jezeře, jsou to ostrovy Reichenau, Mainau a Lindau, dále ostrov Herrenchiemsee v Chiemsee.
Klimatické podmínky - celé území Německa patří k mírnému klimatickému pásmu Střední Evropy v převládajícím západním prouděním vzduchu v přechodném pásmu mezi oceánským a kontinentálním klimatem. Podnebí v Německu je ovlivňováno Golfským proudem, celoročně převažují příznivé teploty. Střední roční úhrn srážek je v letech 1961–1990 700 milimetrů. Střední měsíční množství srážek je mezi 40 milimetry v únoru a 77 milimetry v červnu. Nejnižší naměřená teplota byla v Německu -45,9 °C; byla naměřena 24. prosince 2001 v Funtensee. Nejvyšší teplota byla registrována 8. srpna 2003 v Nennigu v Sársku a činila +40,3 °C.
Německo je rozděleno na 16 spolkových zemí, které jsou souhrnně označovány jako Bundesländer. Každá země má svou vlastní ústavu a disponuje poměrně velkou autonomií v pohledu ke svému vnitřnímu uspořádání. Největší spolkovou zemí co se týče plochy je Bavorsko, avšak nejvíce obyvatelstva žije v Severním Porýní-Vestfálsku.
Němčina je úřední a převažující jazyk v Německu. Je to také jeden ze 24 úředních a pracovních jazyků v Evropské unii (EU) a jeden ze tří pracovních jazyků Evropské komise. V rámci EU je němčina také nejrozšířenějším mateřským jazykem se zhruba 100 miliony rodilými mluvčími.
Mezi původní menšinové jazyky v Německu patří dánština, dolnoněmčina, lužická srbština, fríština a romština. Tyto menšinové jazyky jsou oficiálně chráněny evropskou chartou jazyků. Nejpoužívanějšími jazyky mezi imigranty jsou turečtina, kurdština, polština, ruština, srbochorvatština a další jazyky z Balkánu. Občané Německa jsou často mnohojazyční: 67% německých občanů tvrdí, že se dokáží domluvit minimálně jedním cizím jazykem (kromě němčiny) a 27% minimálně dvěma cizími jazyky.
Standardní němčina, zvaná Hochdeutsch, je západogermánský jazyk blízce příbuzný dolnoněmčině, holandštině a fríštině. V menší míře je také příbuzná s vymřelými východogermánskými a dnešními severogermánskými jazyky. Nejvíce německých slov je odvozeno z germánských větví indoevropské jazykové rodiny. Významná menšina slov je odvozena z latiny a řečtiny, ale také z francouzštiny. V poslední době přibývá mnoho slov převzatých z angličtiny. Tento způsob vyjadřování je známý jako Denglisch. Psaná němčina používá latinku. Německé dialekty jsou četné tradiční územní nebo i lokální útvary. Dají se vystopovat ke starým germánským kmenům (mj. Alemané, Bavoři, Frankové, Chattové a Sasové) a jsou v mnoha směrech odlišné od útvarů standardní němčiny v lexiku, fonologii a syntaxi.
K šíření znalostí němčiny a německé kultury v celosvětovém měřítku slouží v roce 1951 založený Goethe-Institut se sídlem v Mnichově, se 12 pobočkami v Německu a 159 pracovišti po celém světě, mj. i v Praze a v Bratislavě. Institut je nazván podle básníka Johanna Wolfganga von Goethe a je finančně podporován německým ministerstvem zahraničí.
Náboženství - podle sčítání z roku 2011 je nejrozšířenějším náboženstvím v Německu křesťanství, ke kterému se hlásí 66,8% z celkového počtu obyvatel. Ve vztahu k celkové populaci se 31,2% označilo jako římští katolíci; 30,8 % jako protestanti zastupovaní evangelickou církví v Německu (EKD); 4,8% jako součást jiných křesťanských vyznání (včetně evangelické svobodné církve, německy Evangelische Freikirche, s 0,9%, stejně jako ostatních protestantů mimo EKD). K pravoslaví se přihlásilo 1,3%, zatímco k judaismu 0,1%. Ostatní náboženství zaujímají 2,7%. Geograficky je protestantství soustředěno hlavně v severních, středních a východních částech země. Většinou se jedná o členy EKD, kteří zahrnují luterány, reformované a sjednocenou církev, jejichž tradice sahají až k pruské unii z roku 1817. Katolíci jsou soustředěni na jihu a západě. V Německu počet příslušníků tradičních historických církví klesá, což souvisí hlavně s sekularizací společnosti a církevní daní.
V roce 2011 se 33% obyvatel označilo jako agnostici, ateisté nebo jinak bezbožní. Nevěřících je nejvíce ve státech bývalého východního Německa a velkých metropolitních oblastech, kde se většina obyvatelstva identifikuje jako ateisté.
Islám je v zemi druhým nejpočetnějším náboženstvím. Podle sčítání z roku 2011 se 1,9% občanů označilo jako muslimové. Toto číslo je však podhodnoceno. Většina muslimů jsou sunniti a alevité z Turecka, ale také je tu menší počet ší'itů, ahmadíjů a jiných větví. Němečtí muslimové, velká část tureckého původu, nemají od státu plné oficiální uznání náboženské komunity.
Ostatní náboženství, které zaujímají méně než procento německé populac] jsou buddhismus se 250 000 stoupenci (zhruba 0,3%) a hinduismus s asi 100 000 stoupenci (0,1%). Ostatní náboženské komunity v Německu mají pod 50 000 stoupenců každá.b
Kuchyně  - Německá kuchyně je velmi mnohotvárná a liší se region od regionu. Známé jsou především vydatné a těžké pokrmy jako je vepřové koleno a uzené vepřové maso s kyselým zelím, kadeřavá kapusta s čajovkou, jakož i různé eintopfy. Eintopf je jídlo z jednoho hrnce, v hrnci se vaří, dusí a peče úplně všechno od masa přes luštěniny až po zeleninu. Tato vydatná jídla mají v Německu tradici díky relativně severní poloze, kdy v zimě byl nutný vydatný příjem kalorií. Regionální kuchyně je velice různorodá a ovlivňovaná kuchyněmi ze sousedních zemí. V dnešní době se v Německu jako i jiných evropských zemích přechází od těžkých k lehčím pokrmům.
Především v severním Německu se připravují různorodé pokrmy z brambor, na jihu je tradiční knedlík a nudle. V Německu se k snídani jí chléb a pečivo s různými pomazánkami, s širokým výběrem uzenin a sýrů, oblíbené je zde vařené vejce, i vejce na hniličku, pije se čaj či káva, přičemž přednost dávají Němci kávě. V poledne se konzumuje teplé jídlo, večer se často podává studená večeře formou studené mísy (tzv. Kalteplatte). V Německu jsou velice oblíbené různé druhy sladkého pečiva a koláčů s ovocnou nebo tvarohovou náplní, různé druhy oplatek. Odpolední svačinu tvoří tzv. Kaffee und Kuchen (káva a dort).
Svátky - státním svátkem Německa je 3. říjen, Den německé jednoty. Je to jediný svátek, který je určen spolkovou vládou. Ostatní svátky určují jednotlivé spolkové země, nicméně jsou svátky, které se slaví ve všech spolkových zemích: Velký pátek, Velikonoční pondělí, Nanebevstoupení páně, Svatodušní pondělí (letnice) a oba Vánoční svátky; bez křesťanského pozadí Nový rok a Svátek práce. Spolu s nedělí jsou v Německu svátky dny pracovní klidu.
Portál s aktuálními údaji, fakty a informacemi o Německu
počasí v Německu
Jezera
 Přirozená jezera na německém území jsou převážně ledovcového původu. Největší německá jezera se proto nachází v předhůří Alp a Meklenburské jezerní plošině. Největším jezerem, které leží celé na německém území, je Müritz, ze slovanského morcze = "malé moře"). Je po Bodamském jezeře druhé největší jezero v Německu a zároveň největší, které leží celou svou plochou na území Německa. Leží asi 140 km SSZ od Berlína, na území spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko v nadmořské výšce 63 metrů a je součástí Meklenburského pojezeří. Jezero bylo vytvořeno během poslední doby ledové. Jeho rozloha je 117 km² a maximální hloubka 31 m.
Zvláštní tvar Müritz způsobuje, že má v podstatě jen východní a západní břeh. Pobřeží na západě je vyšší a tvoří ho louky, malý les a na mírných kopcích pole. Východní břeh je bažinatý a je součástí národního parku (rezervace už od roku 1931, od roku 1990 národní park Müritz — 318 km²), který má jedinečnou flóru a faunu a je místem hnízdění jeřábů šedých. Slouží také k ochraně vodního ptactva. Najdeme zde ponejvíce vlhké houští, polámaný les a pásmo rákosí. Dále pak navazuje borový les.
 Jezerem protéká řeka Elde. Průtoky je spojené se sousedními jezery (Plauersee aj.) a s povodím řeky Havel. Z jezera Müritz odtéká řeka Elde do jezera Kölpinsee.
V národním parku Müritz jsou na východě od Müritz jezera Feisneck-See, Rederang-See und Specker See. Rovněž na východě je Stará cesta (přes Bolter Kanal, Woterfitz-See, Großer Kötzower See a Granzower Möschen do Mirower See). Od Kleinen Müritz je oddělené vodní cestou Müritz-Havel do Mirow.
Největší jezero na německém území je Bodamské jezero,
 o které se ale Německo dělí s Rakouskem a Švýcarskem. Bodamské jezero je se svou vodní plochou 536 km2 největším jezerem Rakouska a Německa a druhým největším jezerem Švýcarska. Zároveň třetím největším ve střední Evropě po Balatonu a Ženevském jezeře. Největší hloubka 254 m, tři ostrovy – Mainau (ostrov květů), Reichenau (zeleninový ostrov) a ostrov historického jádra města Lindau. Německé břehy čítají 173 km, švýcarské 72 km, rakouské 28 km. Cyklotrasa kolem jezera platí za jednu z nejkrásnějších v Evropě. Náročností se trasa hodí i pro začátečníky na kole, rodiny s dětmi nebo in-line bruslaře. Povrch v naprosté převaze asfaltový, zvláště na švýcarské straně naprosto luxusní. Trasu lze obzvláštnit anebo zkrátit využitím lodí, křižujícími jezero v mnoha atraktivních místech. Během našich výletů objedeme jezero z velké části, tak jak dny a etapy dovolí.
Téměř po celý rok mohou hosté jezdit výletními parníky křížem krážem přes Bodamské jezero. Linkové plavby a výletní trasy umožní hostům poznat tento překrásný region a přitom odpočívat. Plavbu linkovými loděmi lze všestranně kombinovat. Například jako zajímavou dopravu k mnoha turistickým cílům na jezeře, jako je květinový ostrov Mainau. Panoramatické plavby nabízejí báječný výhled na německé, švýcarské a rakouské Alpy.
Jachting v Německu - na Baltu - maríny (v německém jazyce)
 O jachtingu na Baltu panuje mezi jachtaři, kteří tam ještě nebyli, jasná představa. Je to něco jen pro sportovněji založené jachtaře, příliš tam fouká, je tam zima a permanentně rozbouřené moře. Pravda však leží úplně jinde. Po Baltu plují tisíce turisticky založených jachtařů, modrého nebe nad hlavou si užívají dost. Stejně tak malebných rybářských vesnic na břehu a útulných marín. Za maríny se zde platí od 1,00 do 1,50 eura za metr lodě, což je zhruba 7x méně než na jihu. Na rozdíl od jihu Evropy, kam patrně vozí mražené a chlazené ryby ze severu, protože už si sami sobě moře totálně vyrabovali a „svježa riba“ dorazí letecky do vaší oblíbené restaurace v polystyrénovém boxu, si na Baltu dáte na každém kroku za normální peníze stovky různých ryb na desítky způsobů a pochutnáte si.
Od poloviny dubna jsou na Baltu výborné podmínky pro jachting. První skutečné sluneční teplo přichází po zimě většinou s železnou pravidelností krátce po Velikonocích a není výjimkou, že se vysvlečete do trička. Tlaková výše nad Azorami vytváří obvykle v této době tak čtyři týdny krásného počasí, které se dá srovnat s jihem. Přes den vám bude stačit jen košile a večer si vezmete svetr. Skutečná sezóna pak pravidelně startuje na 1. máje, všude na březích kvete řepka a fotografie z paluby lodi snad nemohou být krásnější. Je to období svěžího větru, kdy vám mikina anebo svetr nebudou vadit, často se však může stát, že vítr trochu lehne a začne vás spalovat jarní slunce. V tu dobu jsou všichni místní jachtaři na vodě a je velkolepé sledovat to množství plachet na hladině.
Obvykle pěkné počasí v této době provázejí stále postupně stoupající teploty a tento trend vydrží do poloviny až konce června. Pak přichází doba tradiční akce Kieler Woche, a tam statistika hovoří zcela jasně, i když nepochopitelně, že Kieler Woche je vždy spojený se špatným počasím. Není to tak, že by bylo vždy špatné počasí, ale když už zaprší, tak všichni říkají: „Vidíte, zase jako vždy.“ Červenec a srpen jsou na Baltu většinou suché a slunečné s příjemnými teplotami. Sem tam samozřejmě může zapršet nebo se zvedne větší vítr, ale to je možné kdekoliv na světě, rozhodně to není pravidlo na Baltu. Když už zaprší a přijde nějaká fronta, pak to nikdy není na příliš dlouho.
V září se již zkracují dny, ale místní jachtaři považují tento čas za vrchol jachtařské sezóny. Vše se najednou uklidní, všude je klid, prázdninoví sváteční jachtaři najedou na svůj domácí režim a moře a přístavy patří většinou jen domácím. Přes den ještě zahřeje slunce, večer je však již třeba trochu se obléci a na noc třeba na lodi zatopit. Zářijová rána pak mají na Baltu zvláštní kouzlo. Nad vodou se ještě válí mlha, skrze kterou se prodírá ranní slunce a rozehrává s kapkami rosy na palubě překrásnou hru třpytu. Je to něco velmi hezkého. Babí léto přichází na Balt s pravidelností v polovině září a vydrží obvykle do poloviny října. Od poloviny října pak může každý jachtař, který touží po skutečně drsném jachtingu, zažít to, co se o Baltu neprávem hovoří po celý rok. Tedy i přes často modré nebe silný vítr, rozbouřené moře, po hladině letící horizontální sprcha, kterou trhá z vrcholů vln vítr a vše na lodi mokré. Celý tento jev potom podtrhuje neustálá zima. Tento stav však není stálý a rychle se střídá s krásnými klidnými dny. Tyto proměny ovlivňují tlakové níže nad Atlantikem, které přinášejí prudké změny počasí a proženou se vždy nad celým Baltem.
A jak vlastně na Baltu fouká? Nejčastěji zde vládne západní vítr, který se při vysokém tlaku vzduchu stočí na východní. Podle místních existuje jedno pravidlo, kdy během celé letní sezóny jednou za dva týdny přijde jeden den, kdy je vítr přece jen silnější, než bychom si přáli. Ale častěji to prý skutečně není. Množství srážek je ve srovnání s Čechami velmi podobné, tedy myšleno co do četnosti a množství. V žádném případě nelze Balt co do intenzity srážek srovnávat se západním pobřežím Norska.
A v tuto chvíli narážím na teplotu vody, která je pro koupací dovolenou velmi důležitá. Otužilí jedinci se koupou od konce května, během června teplota vody pomalu stoupá, ale pořád je poněkud svěží. Přes letní měsíce pak dosáhne teploty 22 stupňů, což můžeme považovat za pravidlo.
Množství, krása a nízké ceny přístavů v podstatě přebily potřebu být někde na kotvě, zejména dánské ostrovy mají v tomto ohledu co nabídnout.
Mariny Balt - Německo:
Marína Glowe, Rujána 
Poloha: 54°34'32"N, 13°27'58"E.
Marina Glowe je moderní marina na severním pobřeží ostrova Rujána. Leží na jižní straně zátoky Tromper Wiek, jižně od mysu Arkona.
Od Glowe se směrem k městečku Juliusruh táhne osmikilometrová písečná pláž, prý nejkrásnější na Rujáně. Marina Glowe má kapacitu přibližně 80 lodí, hloubka je od 2,9 do 3 metrů. Stání jsou klasická, kolmo k molu s vyvázáním mezi kůly. Mola jsou pevná.
U každého stání je připojka elektřiny a v dostatečné blízkosti jsou vodovoní přípojky. Mola jsou v noci osvětlena. V provozní budově je umístěna sedmimetrová vyhlídková věž, občerstvení, kancelář správce přístavu, WC, sprchy, prádelna a ohniště s grilem. Na WC a do sprch je vstup přes číselný kódový zámek. Za použití sprchy se platí v mincovním automatu. Pracovní doba správce přístavu je hodinu ráno a hodinu večer. Vjezd do mariny Glowe je osvětlen stálým červeným/zeleným světlem na konci vlnolamů. Severně od vjezdu je mělčina, vyznačená neosvětleným kardinálním znakem.
Doporučuje se vjíždět do mariny až po překročení náměru 135°.
Marína Lohme, Rujána 
Poloha:54°35'7"N, 13°36'23"E.
Marina Lohme leží na severním pobřeží ostrova Rujána, na severní straně poloostrova Jasmund. Kapacita přibližně 53 lodí, hloubka je 3 metry. Stání jsou klasická, kolmo k molu s vyvázáním mezi kůly. Mola jsou pevná.
U každého stání je připojka elektřiny a v dostatečné blízkosti jsou vodovodní přípojky. Mola jsou v noci osvětlena. Vyvazovací kůly jsou vzdáleny přibližně 16 metrů od mola a plavební prostor mezi nimi je asi 18 metrů.
Při silnějším východním nebo západním větru vyžaduje manévrování při přistávání a odplouvání zvýšenou pozornost. V provozní budově je umístěna kancelář správce přístavu, WC a sprchy, před budovou je ohniště s grilem. U mola pod schody na útes je stánek s občerstvením a ve třetině schodů na útes stojí kavárna. Na WC a do sprch je vstup na klíč, který vydá správce přístavu, takže je nutné přijet dostatečně včas, abyste správce přístavu chytili. Bez klíče se dá na WC a do sprch dostat po vhození mince do automatu, který otvírá zámek na dveřích. Za použití sprchy se platí v mincovním automatu. Pracovní doba správce přístavu je chvilku ráno a asi dvě hodiny večer, při naší návštěvě končil v 18 hodin. Vjezd do mariny Lohme je označen červeným/zeleným světlem na konci vlnolamů a přerušovaným sektorovým světlem (zelená 178°-180°, bílá 180°-182°, červená 182°-184°, výška 5m, dosah 6/4NM) s periodou 6 sekund v ose vjezdu.Poslední aktualizace: 22.5.2009.
Marína Peenemünde, Usedom
 Poloha: 54°8'1"N, 13°46'11"E .
Od roku 1936, kdy Říšské ministerstvo letectví koupilo ostrov Usedom od města Wolgast, bylo v Peenemünde armádní výzkumné středisko.
Že v něm Wernher von Braun vyvíjel rakety V-2, známé z demolice velké části Londýna a Antverp, jejichž navigační systém dostal Američany až na Měsíc, ví každý. Už méně se ví, že se tady vyvíjely i německé radary, radiové systémy noční navigace, jejichž zbytky dodnes stojí uprostřed Greifswaldské zátoky, a byl zde prý uveden do provozu i první kamerový systém.
Moc památek na tuhle zajímavou dobu se ovšem v Peenemünde nedochovalo. Při britském náletu v roce 1943 sice k žádnému zásadnímu poškození střediska nedošlo, protože většina svržených bomb spadla na ruské válečné zajatce v místním pracovním táboře, ale když v květnu 1945 obsadila Peenemünde Rudá armáda, bylo hůř.
Přeživší zajatce z pracovního tábora odvezla do lágrů na Sibiři, velkou část objektů demontovala a nalezenou dokumentaci odvezla k pozdějšímu využití (díky tomu Sovětský svaz vyráběl například balistické rakety SS-1 SCUD, které v roce 1990 střílel Irák na Izrael; byly to přímé pokračovatelky von Braunových raket V-2).
Po válce byla v Peenemünde zřízena základna pro sovětskou válečnou flotilu a pro Pobřežní stráž NDR a v okolí byla střelnice a vojenský polygon. Veškerý přístup byl zakázán a každé přiblížení se považovalo za pokus o špionáž.
Od roku 1991 je v prostorách bývalé elektrárny a vojenské základny Peenemünde otevřeno Historicko-technické informační centrum, ve kterém si můžete prohlédnout německé střely s plochou dráhou letu V-1, balistické rakety V-2 a několik filmů o jejich výrobě a vývoji, ale hlavně je zde rozsáhlá expozice modernější raketové a letecké techniky, kterou většinou tvoří pozůstatky po sovětském okupačním vojsku.
Jachtaři by měli věnovat pozornost například kontaktní miny z roku 1943, protože stovky se jich stále ještě povalují na dně Baltu, a raketovému člunu sovětského námořnictva typu 1241 (v kódu NATO byl označován jako Tarantul 1) z roku 1986, protože se smí dovnitř.
Sovětská raketonosná dieselelektrická ponorka, která vyvázaná u nábřeží v Peenemünde, není součástí muzea a musí se na ni platit vstupné zvlášť. Tato třída ponorek (NATO ji označovalo Juliett) se vyráběla v šedesátých letech. Ponorky nesly na palubě řízené střely s nukleární hlavicí a jejich hlavním bojovým úkolem měl být jaderný útok na USA. Celkem jich bylo vyrobeno 16 a poslední z nich byly vyřazeny z provozu v roce 1994.
Vystavená ponorka měla v sovětském námořnictvu označení K-24, byla uvedena do provozu v roce 1965 a vyřazena z bojové služby v roce 1994. Jako protiklad k těmto militaristickým atrakcím se zdá být zdejší muzeum hraček. Není to ovšem tak úplně pravda, řada z vystavených exponátů určitě také vojenské nadšence nadchne.
Při návštěvě Peenemünde je nejlepší přistát v malém přístavu zdejšího jachtařského klubu Marine Regatta Verein Stützpunkt Peenemünde 1990 e.V. na jižní straně města, naproti marině Kröslin. Klub má asi 35 členů a tomu odpovídá i velikost přístavu. S lodí delší než 13 metrů musíte stát na vnější straně mola a s menší je třeba dávat pozor v přístavu na hloubku. U břehu je velice mělko a dvoumetrová izobata vede téměř prostředkem mariny. U mola kotví i flotila otevřených kutrů ZK 10, se kterými klub pořádá každoroční regatu kolem ostrova Ruden. Vjezd není nijak znakován, od bóje číslo 16 v plavební dráze se prostě pluje kurzem 50o mezi první dvě dalby u vjezdu do přístavu. Na mole jsou elektropřípojky i možnost dotankování vody, zázemí klubu pak nabízí v nově postavené hale sprchy, umývárny a toalety se vstupem na číselný kód. Sprcha se spouští vhozením zakoupeného žetonu do automatu a teče 4 minuty.
Vzhledem k množství létajícího hmyzu, který se vyskytuje v okolních rákosištích, doporučuji zavírat večer kajutu a mít na palubě nějaký účinný hmyzovrah.Poslední aktualizace: 1.6.2011
Marína Sassnitz, Rujána 
Poloha: 54°30'40"N 013°38'31"E.
Z přístavu Sassnitz na východní straně ostrova Rujána vyplouvaly trajekty do Švédska, do Litvy a na Bornholm. Nový trajektový terminál je ale o dvě míle jižněji a starý přístav nyní patří rybářům, jachtařům a britské ponorce.
Rybářský přístav je v severní části přístavního bazénu. Protože Evropská unie zakázala místním rybářům téměř všechen rybolov, byla řada zdejších lodí přeměněna na rybí restaurace, které určitě stojí za návštěvu.
Jachtaři mohou stát buď u vnějšího mola, jež bylo se svou délkou 1,45 kilometru v době výstavby nejdelší na světě, nebo u plovoucích mol u nábřeží na západní straně přístavního bazénu.
Ponorka HMS Otus, vyvázaná u nábřeží, je britská útočná a strážní diesel-elektrická ponorka třídy Oberon, postavená v letech 1961-3 ve skotském Greenocku.
Má délku 90 metrů, šířku 8 metrů a při plném zatížení měla ponor 5,5 metru. Dosahovala rychlosti 12 uzlů na hladině a 17 uzlů pod hladinou a mohla se ponořit až do 300 metrů. V roce 1990 jí z Royal Navy vyřadili, několik let chátrala na vrakovišti v Portsmouth a nyní v Sassnitz slouží jako plovoucí námořní muzeum. Její návštěva je velmi zajímavá, ale nelze jí doporučit prostorově výraznějším osobám.
Vedle ponorky stojí rybářský kutr Havel, hlavní exponát Fischerei und Hafenmuseum Sassnitz. Je to poslední z padesáti kutrů, které používal zdejší rybářský podnik do roku 1990. Muzeum je v jednom z domů na nábřeží a věnuje se hlavně zdejší historii rybolovu od poloviny 19. století do současnosti, výstavbě přístavu Sassnitz v letech 1889 až 1912, lodní dopravě (např. už od roku 1909 jezdil železniční trajekt ze Sassnitz do Trelleborgu) a námořní záchranné službě.
Za návštěvu stojí i unikátní Muzeum podvodní archeologie, umístěné v budově starého trajektového terminálu. Představuje podmořské nálezy na německém pobřeží Baltského moře a informuje o podmořských vykopávkách. Mezi nejzajímavější zdejší exponáty patří část pravoboku hanzovní kogy z roku 1340, která se při plavbě ze Švédska potopila s nákladem vápence nedaleko Hiddensee, nebo zbytky slovanského člunu z roku 995, nalezeného u Ralswieku, který je restaurován přímo před očima návštěvníků. Sama prosklená budova muzea je památkově chráněná a poskytuje nádherný výhled na přístav a Baltské moře. Od k severu se podél pobřeží rozkládá nejmenší německý
národní park, Jasmund. Jeho sláva je založena hlavně na krásných bukových lesích a desítky metrů vysokých pobřežních křídových útesech, které díky erozi neustále mění svůj tvar. Přístav je ideálním východiskem pro pěší procházku k útesu Wissower Klinken, od kterého můžete vyšplhat až k centru národního parku u nejvyššího útesu Königstuhl. Pokud byste si chtěli útesy prohlížet ze své lodi, buďte velmi pečliví při navigaci! Až k přístavu Lohme na severu Rujány je zakázáno přibližovat se blíž než půl míle k pobřeží a tento zákaz se nevyplácí porušovat. Jak vím z vlastní zkušenosti, policie v Sassnitz má velmi rychlý člun a velmi aktivní příslušníky. Poslední aktualizace: 4.6.2011.
Marína Thiessow, Rujána
 Poloha: 54°16'50.7"N, 13°42'28"E.
Marina Thiessow je malý přístav na jihovýchodním cípu ostrova Rujána v zátoce Zicker. Leží na severní straně přístavního bazénu, jižní stranu používají rybářské lodi. Marina Thiessow má hloubku od 1,7 do 2,1 metru, v rybářské části 2,5 metru.
Lodě se vyvazují bočně k molu. Bok mola tvoří přiznané larzeny, dávejte pozor na umístění fendrů. U každého stání je připojka elektřiny a v dostatečné blízkosti jsou vodovoní přípojky. V marině lze čerpat naftu. V provozní budově na břehu je umístěna kancelář správce přístavu a volně přístupné WC a sprchy. Za použití sprchy se platí v mincovním automatu. Vjezd do mariny Thiessow je neosvětlený.
Plavební dráha z Greifwaldské zátoky je vyznačena neosvětlenými bójemi. Plavební dráha je úzká a kolem ní je velice mělko.
Na břehu je udírna ryb a výtečná restaurace, ve které obsluhuje správcová přístavu, takže k účtu za večeři rovnou můžete dostat i účet za marinu. Poslední aktualizace: 21.5.2009.
Velvyslanectví České republiky v Německu
Botschaft der Tschechischen Republik
Wilhelmstrasse 44
Berlin
10117
Tel.: 004930/226380
Email: berlin@embassy.mzv.cz
Web: www.mzv.cz/berlin
Generální konzulát České republiky v Německu
Generalkonsulat der Tschechischen Republik
Libellenstr. 1
München
D-80939
Tel.: 004989/95837232
Email: munich@embassy.mzv.cz
Web: www.mzv.cz/munich
Generální konzulát České republiky v Německu
Generalkonsulat der Tschechischen Republik
Erna-Berger-Strasse 1
Dresden
01097
Tel.: 0049351/655670
Email: dresden@embassy.mzv.cz
Web: www.mzv.cz/dresden
|
